Krávy a fotbal

Krava :)

Jak spolu souvisí krávy a fotbal? Nejspíš nijak, ale dneska o nich budu psát. Krávy jsou v Essumbě neoddělitelnou součástí života. Pasou se podél cesty, přivázané, kde se dá, bučí pod školními okny (a narušují mi tak výuku) a dávají mléko do každodenního čaje. Hlavně jsou ale důležitým zdrojem příjmu, tedy pokud rodina nějakou krávu má. „Mít krávu je někdy lepší než mít práci,“ tvrdí Jacob.

Posledni dobou nam v Essumbe dost prsi

Taková průměrná kráva tu prý nadojí 10 litrů denně a jeden litr se prodává za 20 keňských šilinků (4 Kč), takže za měsíc si můžete nadojit zhruba 5000 šilinků (1000 Kč). Pro nás je to jako nic, ale tady je cenová hladina mnohem nižší a na místní poměry je to slušná částka. Třeba Grace, Jacobova manžellka a živitelka rodiny, vydělá jako zdravotní sestra 2000 šilinků (400 Kč) měsíčně. Živí tak sebe, manžela, tři děti a Jacobovu maminku. Hlídač v naší škole si vydělá 1500 šilinků (300 Kč) měsíčně. „Kdyby měl krávu, přestal by pracovat a staral by se o ni,“ vysvětluje Jacob. Někdy se ale lidé vzdají i vyšších pozic, pokud jim dojení zajistí živobytí. „V Luandě žije člověk, který býval profesorem na univerzitě. Pak ale koupil zázračnou krávu, která dává až 40 litrů denně, a s učením přestal. Teď je doma, stará se o krávy a prodává výkonná telata. To ale jedině velmi daleko, aby mu v okolí nenarostla konkurence,“ zakončuje kraví povídání Jacob.

Nase Merry

Před několika dny nám umřelo tele Merry. Nebyl to vůbec veselý den. Merry byla jediná Jacobovic kráva, koupili ji jen pár dnů před tím, než jsem dorazil já. Byla nemocná, měla slabé klouby a nedokázala sama vstát. Ráno jí vždy Jacob pomohl vstát a vyvedl ji ven, kde se přes den pásla. Za deště nebo večer ji zase odvedl zpátky do kuchyně, tam přespávala spolu s kuřaty. Jedno odpoledne jsme ji ale našli ležet mrtvou na zápraží. Ještě ten den jí Jacob za domem vykopal hrob a pohřbil. Jeho maminka měla výhrady: „Nemůžeš pohřbít krávu před tím, než ji stáhneš z kůže. Potom už nikdy nebudeš mít žádnou jinou krávu.“ Tak praví tradiční moudrost, ale Jacob na ni nedal.

Hazard - takhle tu travi cas mladez, co nema co delat

Pro Jacoba to byla těžká chvilka, nejen kvůli Merry, ale kvůli celé rodině. Merry byla nadějí na zaplacení studia na střední škole pro jednu z jeho dcer. Mercy i Brenda v listopadu (školní rok začíná v lednu) složí zkoušky na konci osmé třídy a zakončí tak základní školu – Mercy školu v Essumbě a Brenda vzdálenější školu pro neslyšící. Když v testech uspějí, mohou pokračovat na střední školu. Ta už ale není zadarmo a jen zaplacení vstpního poplatku cca 20 000 šilinků (4000 Kč) je pro chudé rodiny nemožné. Pro mnoho dětí, ať už jsou jakkoliv bystré, tak končí vzdělání základní školou. Těžko pak v životě najdou uplatnění, poflakují se po vesnici, stávají se zločinci nebo plodí zástupy dětí, které těžko mohou uživit.

Do mice si nekdy kopnou i holky

Teď něco trošku veselejšího – fotbal. Fotbal je v Keni velká věc. S míčem si kopou snad všichni kluci a každý chlap je fanouškem některého z velkých týmů v britské Premier league. Tady v Essumbě ho kluci (a někdy i holky) hrají každý den ve skole o přestávkách. Jejich míč je malý, vyrobený ze zmačkaných papírů a igelitu a důkladně obvázaný provázkem. Hraje se na školním pozemku, branky tvoří dva dřevěné kůly na každé straně, všichni běhají bosky. Někteří umí s míčem divy, je vidět, že pravidelně trénují. Pořádají se i meziškolní turnaje, ale to pouze v prvním trimestru, od ledna do března. 

S peknym micem, ktery skola dostala od predchozich dobrovolniku

Učitelé fotbal ve škole podporují, každý z nich je sám velkým fanouškem jednoho ze slavných týmů. Nejčastěji v Keni narazíte na fanoušky Manchesteru United, Chelsea a Arsenalu, ale občas se objeví i jiné týmy, kterým se zrovna daří. V některých domech nechybí plakáty velkých hvězd a když hraje něčí oblíbený tým, je potřeba zápas sledovat, ať už v televizi (ti bohatší) nebo v radiu. Jména našich slavných hráčů jsou také často to jediné, co tu lidé vědí o České republice. Petr Čech nikdy nezklame a Arsenalisté znají i Tomáše Rosického.

Mimo tema:s detickama, co chodi kazdy den na navstevu (zleva Marry, Rhoda, Enok, Filo, Resi, Penina, Vivi, Penina)

V Essumbě převládají fanoušci Chelsea, Jacob je jedním z nich. Menšinu tvoří fanoušci Manchesteru a Arsenalu a rivalita je tu cítit. „Když sousedovi Arsenal prohraje, hned ráno ho jdu navštívit, abych se ho zeptal, jak se má. Dva dny pak se mnou nepromluví ani slovo,“ popisuje přátelské pošťuchování Jacob. „Zato když prohraje moje Chelsea, tak se můžu spolehnout, že brzy ráno u mých dveří bude stát soused, aby mi zkazil den,“ dodává. Jacob je většinou velmi upovídaný, u večeře nikdy nebylo ticho, s výjimkou jednoho večera. To Jacob při jídle posloucahal v radiu zápas Chelsea s nějakým týmem, který ani neznal. Jeho oblíbenci si nechali vyloučit dva hráče a prohráli 0:1. Byl to dost zvláštní večer, většinou Jacob vtipkuje a povídá, tentokrát s ním ale nebyla řeč. „Kdyby měli aspoň deset hráčů, tak by vyhráli,“ bylo jediné, co z něj vypadlo.