Karibu Nairobi

Jetron predstavuje projekt

Supersladky caj s mlekem a mistni pecivo, jehoz jmeno jsem ted zapomnel

Rezidence KVDA

Přidat popisek

Ano, v Keni prsi a neni tak velke teplo, jak by clovek cekal

S Danem na navsteve jeho kamaradky

Kena je jedno velké prekvapení. To stejné platí o mém projektu, o kterém jsem se dozvídal velmi pozvolna. „V Keni ríkáme: Netrap se vecmi, které nemužeš ovlivnit, “ utisuje Jetron Charlottu, které aerolinky kdesi ztratily krosnu. Jetron je místní dobrovolník, který v Keni pomáhal s desítkani projektù. S ním také pocestuji na západ Keni až do vesnice Essumba, kde strávím príští dva mesíce. Už vím, že tam vyrazím v pondìlí, že budu bydlet u Jacoba a že budu ucit deti, kterých v jedné tríde muže být až sto. Ale hezky od zacátku.

Po osmihodinovém letu z Amsterodamu jsme pod sebou konecne spatrili zelená pole strídající se s cervenou pudou. „Tak tohle je Afrika. Bude se ti tu líbit,“ ríká mi zambijský misionár, který sedí vedle me. Po príletu stacilo vyplnit pár formulárù, vystát frontu a zaplatit 50 dolarù a kenské vízum bylo moje. Na letišti me opravdu cekal clovek držící cedulku s mým jménem a odvezl mì do rezidence KVDA, organizace, která projekt zarizuje. Trošku ho zmátlo, když jsem se snažil nasednout na místo ridice, tak mi vysvetlil, že v Keni se jezdí vlevo. Ajo, bývalá britská kolonie. Vzdálenost to nebyla veliká, ale cesta trvala dve hodiny díky rušnému nairobskému provozu a castým zácpám. Kdo se necpe, nikam nedojede.

V KVDA práve probíhalo týdenní školení o tom, jak dobre zacít podnikat a jak si v živote poradit. Bylo tu tak rušno, mohl jsem potkat lidi z ruzných koutu Keni, všichni byli strašne milí. Casto jsem slýchával: „How are you? Everything OK?“ nebo oblíbené „Be free.“ Moje první kenské jídlo bylo zároven to nejtradicnejší – ugali. Je to hmota z pšenicné a kukuricné mouky, ze které si každý po uvarení ukrojí kolik chce. Vidlicku, kterou mi jako cizicni nabízeli, jsem odmítl, ugali se totiž jí rukama. Z kousku ugali si èlovìk udelá malou placku, nabere trochu zeleniny, masa nebo treba brambor a sní.

Také se tu objevily dve Nemky, které strávily tri týdny na workcampu v Essumbe, mojí vesnicce. Dostal jsem tak konecnì nejaké konkrétnejší informace o tom, jak mùj pobyt asi bude vypadat. „Budeš bydlet u Jacoba, je to sympaták. Také jsme trochu ucili, proste nám dali ucebnici a poslali nás pred dav dìtí, príprava žádná. Ucitelé obcas deti ve škole bijí, když delají chyby, ale to nemusíš.“ Pozdeji dostávám více informací od Emily, která se o nás starala, a od Jetrona. Prý mám dávat detem za úkol maximálnì tak dva príklady, i tak to bude až 200 príkladu na opravení.

Dan, pracovík KVDA, me v sobotu vzal do centra Nairobi. Chytli jsme si matatu, místní nejcastejší dopravní prostredek, neco mezi minibusem a dodávkou. Ridic šetril každou vterinu a na dvouproudé silnici si uprostred vytvárel tretí pruh, kterým obcas projíždel. Míjeli jsme auta zleva i zprava o pár centimetrù. V centru bylo rušno, všude spousta aut a lidí, ale meli jsme štestí, že je sobota. Ve všední dny se clovek prý težko prodírá i na chodníku. Nejhezcí budovy byly bud ty vládní nebo drahé hotely. Na jednu z budov prý zaútocil Usama bin Ladin ještì pred jedenáctým zárím. S Danem jsme pak navštívili jeho starou kamarádku, která nyní studuje na polytechnické univerzite. Kolej tam prý dostane jen 150 studentù z patnácti tisíc, takže bydlí v malé plechové komurce, ne vetší než 3*3 metry, kam se vejde postel, stùl, 3 židle a pár policek. Nájemné platí 5000 kenských šilinkù, což je asi 1000 Kc. Prý je to drahá ctvrt, hned jak by se odstehovala, na její místo by bylo deset dalších zájemcu.

Ted je nedele vecer, ceká me poslední vecere v KVDA, balení a zítra v pet hodin ráno odjezd s dalšími dobrovolníky smer západ. Na internet se prý o víkendu dostanu bez problémù, takže další príspevky príjdou. Do té doby hakuna matata a hlavnì „Be free.“