Voda, voda, voda

V Essumbě se vodou šetří. Vodu zde totiž nedostanete otočením kohoutku. Žádné kohoutky, potrubí, vodovody ani kanalizace tu nejsou. Voda se skladuje doma ve velkých barelech. Když prší, barel se jen vystaví ven pod střechu a nachytá se dešťová voda. Když neprší, tak se musí k prameni. Tedy ženy musí k prameni, tohle není práce pro chlapy.

Nedelni velke pradlo

Z Jacobova doma se může jít pro vodu ke dvěma pramenům vzdáleným pět až deset minut. „Když neprší, chodím pro vodu každý den,“ říká Grace, moje paní domácí.  Když jde Grace pro vodu, bere si dva kanystry, dvacetilitrový a pětilitrový. Po naplnění kanystrů u pramene si z kusu látky smotá kolečeko, dá si ho na hlavu a na něj naloží větší kanystr. Ten už pak nemusí vůbec držet, do ruky vezme menší a může vyrazit zpátky. S dvaceti kilogramy na hlavě a pěti v ruce, Grace elegantně kráčí do kopce směr domov. Aby člověk dostal představu, stačí si uvědomit, že třeba balík šesti minerálek váží devět kilo. „Kde jsem bydlela dřív, mohla jsem jít pro vodu i desetkrát, ale tady je voda daleko, jdu třikrát a už jsem velmi unavená,“ dodává Grace.

Nas sprchovy kout

Věděl jsem, že chození pro vodu bývá v Africe typicky ženská práce. Když můj druhý den v Essumbě Grace vyrážela pro vodu, nabídl jsem jí pomoc. Zdálo se, že nechce, abych šel, že se prý blíží déšť. Málem jsem se  nechal ukecat, ale nakonec jsem dostal dva svoje kanystry a vyrazili jsme. Lidé, co nás po cestě viděli, se smáli, děti se k nám vesele připojovaly. Na vesnici se drby šíří rychle, hned další den mi ve škole říkali, že teď budou ženy po svých mužích chtít, aby taky chodili pro vodu, když pro ni může jít i muzungu (to je slovo, které na vás pokřikují hlavně děti, znamená to svahilsky běloch). Tomu ale moc nevěřím, rozdělení mužských a ženských rolí je součástí místní kultury a jen tak se nezmění.

Enok s nasi sousedkou nesou vodu

Kromě žen chodí pro vodu i děti. Když jsem šel s Grace pro vodu další den, u pramene jich zrovna několik bylo. Něco říkali Grace svahilsky, nerozuměl jsem. Později mi řekla, že se jí smály, že je líná, že s ní musím jít pro vodu i já. Vybavila se mi scéna z filmu Nidke v Africe, kdy běloška šla pro vodu se svým černošským sluhou a ten jí s barely pomohl. Ostatní ženy u studny se jim oběma pak dlouho smály. Tady je prostě nemyslitelné, aby pro vodu šel muž. Vychází to z místní tradice, kdy muž pracuje a živí rodinu, zatímco žena se stará o domácnost. Systém ale přetrvává, i pokud pracuje i žena. „U nás v rodině chodím pro vodu jenom já. Kdyby mi chtěl manžel pomoc, odmítla bych,“ říká Dory, učitelka v Essumbě. Rodina, kde žiju, je hodně specifická, Grace totiž pracuje a Jacob je nezaměstnaný. Zároveň se ale snaží aspoň částečně odbourávat zažité stereotypy a v domácnosti pomáhá. „Když žena nemá čas dojít pro vodu, dá mi 60 šilinků, abych přes den najmul jinou ženu, aby vodu přinesla,“ říká Jacob. „Já ale vodu donesu sám, Grace se pak diví, kde se vzala voda, když peníze stále mám,“ dodává Jacob. Lidé si o něm myslí, že s ním není něco v pořádku, ale jemu to nevadí.

Enok u pramene

Neděle bývá jediný volný den a tak se chodí prát prádlo. Je to jedna z dalších ženských prací. Ženy se schází u pramene se svými lavory, pytli špinavého prádla a mýdly. Při první příležitosti jsem vyrazil prát taky. Slunce pálí silně už od rána, není to žádná slast. Já jsem toho naštěstí se svým úsporným režimem moc nezašpinil a asi za půl hodiny jsem měl hotovo. Ženy, které perou za celou rodinu za celý týden, zůstaly u pramene ještě mnohem déle. 

Prani pradla je spolecenska udalost

A jak je to tady s pitnou vodou? Místní často pijí vodu, tak jak je, voda z pramene se tváří jako čistá, dešťová voda také. Většina vody se stejně převaří, ať už k jídlu nebo na čaj. Do každé domácnosti v Essumbě před pár lety přišla jakási dobročinná organizace a nainstalovala tu čistič vody. Tím voda proteče a měly by se odstranit mechanické nečistoty. Takovou vodu piju u Jacoba, v jeho rodině se čistič používá. Není tomu tak ale všude.“Tu vodu jsem pila celý svůj život a přežila jsem,“ říká Jacobova šestadevadesátiletá maminka. To nám přišlo celkem vhod, protože jsme si její čistič mohli vzít, když se ten náš rozbil.

Stanek na krizovatce

S vodou musím zmínit i hygienu. U Jacoba se všichni myjí každý den večer, pod rouškou tmy na své zahradě. Já se „sprchuju“ ráno, vždy si vlezu do luxusního venkovního sprchového koutu s rozhledem po okolí, ze dvou kanystrů si do lavoru namíchám tak akorát teplou vodu a ošplouchnu se. V něčem je to lepší než ve městě, kde občas přestane téct voda. Tady neteče voda vůbec, takže se počítá se vším, včetně ohřátí vody na ohni. No a jak to chodí na místních toaletách? Z venku vypadají podobně jakou naše kadiboudy, jen s tím rozdílem, že vevnitř není nic kromě díry v podlaze. Hledali byste tu marně i toaletní papír, hodí se mít vlastní zásoby. Děti si prý místo papíru vždy utrhnou listy jakési rostliny. Znají tu správnou, která nepíchá. Na záchodech je vždy ale hezky čisto. Taky se nemusíte bát, že byste tam byli sami, vždy tam s vámi bude některé z oblíbených zvířátek: pavouci, brouci všeho druhu, kobylky, případně i myška.

Na závěr vodního článku bych chtěl zdůraznit, že to jsou všechno moje zážitky převážně z Essumby, takže nelze dělat závěry typu: V Africe nikde neteče voda a ženy tak musí chodit k prameni. V jiných vesnicích to může být jinak, ve městech to je jinak, v ostatních státech to může být jinak. Ale na druhou stranu i tohle je Afrika :)