Krávoviny

Prvni sobotni setkani sirotku v nasem projektu

Přišel mi balík. Za jeho vyzvednutí po mě chtějí 1400 Kč. To není úplně fér, zvlášt když doma za jeho poslání už zaplatili 1000 Kč. Na místní poště to nebyli schopni vysvětlit (hlavně poplatek 1000 Kč v kategorii „jiné poplatky“), většinu si prý účtují celníci. Ti navíc mají právo všechny balíky z ciziny otevřít a prohledat. Bude v něm všechno, až ho otevřu já? Těžko říct. Každopadně vyrazím do většího města – Kisumu – navštívit celníky. To nám celkem sedí do plánu, protože v Kisumu musíme koupit kolo pro dopravu mléka v našem kravím projeku.

Pan Joel

Fotka naprosto mimo tema, ale je fakt fobra

Tím se vracím ke krávám a o to tu hlavně jde (hned po sirotcích). Kompliakce a problémy přicházejí a zase odcházejí. Moje i Jacobova hlava je plná krav, ale hlavně koupě krav se nezadržitelně blíží – podle plánu by měly být doma ve středu. Plány se nám tu ale mění až moc často.

Jedna z obhlednutych krav (vlevo) i s panimamou

Původním plánem bylo koupit superkrávu z velké farmy, kterou vede známý zástupce ředitele v mojí škole. Pak se ale ukázalo, že jsme s farmou měli komunikovat dříve a lépe – další krávy totiž farma bude prodávat až v lednu. Přešli jsme k plánu B – náš známý, veterinář Dan, nás vzal ke třem rodinám, které zrovna chtějí krávu prodat. Objednali jsme dva motorkáře, kteří nás povozili po místních rozbahněných cestách. Jeden motorkář vezl Dana, druhý mě a Jacoba. V pěti jsme měli celkem dvě helmy – z toho jedna na hlavě prvního motorkáře a druhá připásaná k motorce druhého (Jacob si ji chtěl půjčit, ale neprošlo mu to). I tak to ale byl celkem slušný poměr, normálně připadá jedna přilba tak na 20 motorkářů.

Prace na venkovnim kravim vybehu, kde se kravy budou moc opalovat

Shlédli jsme tři krávy, které se tvářily celkem slušně, stály každá okolo 8000 Kč. Problém byl, že jsme nedostali žádné záznamy o jejich původu, historii a produkci, takže jsme mohli spoléhat jen na ústní informace od farmářů a od Dana. Žádná z krav také právě nedojila, nejbližší byla těhotná pět měsíců, takže by začla dojit až za čtyři měsíce (pomalu se stávám kravím odborníkem, až se vrátím, nechám se asi zaměstnat v kravíně). My ale potřebujeme krávu dojivku hned, aby byl projekt soběstačný. Za motorky jsem zaplatil 600 Kč, což mě moc nepotěšilo. Ale hlavní setkání dne teprve mělo přijít.

Pan Okwako, sef oblasti (neco jako starosta)

V posledních dnech jsme byli v kontaktu se „šéfem oblasti“, který bydlí jen 10 minut od nás a je jakýmsi starostou pro 10 000 lidí v okolních vesnicích. Šéf nás seznámil s farmářem v Luandě, který se věnuje krávám 28 let, je pastorem ve velkém kostele v Kisumu, také je předsedou Keňské zemědělské spolešnosti a vychoval a zaměstnal sirotka z ulice – no prostě pašák, kterému těžko nevěřit. Projevil velké nadšení pro to, co děláme, a rozhodl se pomoci. Pamatujete, jak jsem psal příběh o muži, který byl profesorem na univerzitě, ale přestal s tím a rozhodl se radši věnovat krávám? Tak to je on, pan Joel. Po zjištění našich možností a požadavků jsme se dohodli, že se pro nás pokusí sehnat dvě superkrávy. Udělal pár telefonátů a domluvili jsme se na brzkém druhém setkání.

Snad podobny osud neceka nase superkravy

 Mezitím jsme s Jacobem přemýšleli, bavili se s dalšími lidmi, vyslechli kritiku jiných zainteresovaných skupin a v zásadě jsme se cítili dost překravení. Druhé sektání s panem Joelem ale rozhodlo. Sehnal nám dvě superkrávy od známého farmáře. Jedna právě dává mléko (a bude dávat až do února) a druhá v únoru porodí a začne dojit. Skupina tak bude mít zajištěný neustálý příjem aspoň z jedné krávy a navíc v květnu už nebude mít krávy dvě, ale čtyři (víc krav víc ví, teda = víc peněz). Za jednu krávu zaplatíme 70 000 šilinků (14 000 Kč) a za dopravu ze vzdálenosti 50 km po vyjednávání pana Joela pouhých 5000 (1000 Kč). Mezitím dokončujeme drobnosti okolo přístřešku, třeba okapy a kanál na srajdy – ty se pak využijí na hnojení. Do středy musíme mít kýbl na dojení, kolo a nádobu na přepravu mléka, dostatek trávy a doplňků stravy a pár dalších kravinek.

Pristresek zvenku....

Ale hlavně – program pro sirotky se rozběhl. Děti i opatrovníci byli pozváni, Jacob nakoupil jídlo, další dobrovolníci sehnali dřevo, učitelka se připravila a kuchařky vařily radši už od pátečního večera. V sobotu přišlo na program prvních 32 dětí – zpívali, učili se a hlavně dostali pořádný oběd – rýži a fazole. „Takhle velký oběd jsme ještě neměli,“ říkali někteří.

...a zevnitr

Jetronuv proslov na velkem setkani s nasi sirotci skupinou

Program dětí jsem ale nemohl sledovat, protože zároveň probíhalo velké setkání opatrovníků a členů skupiny (30 lidí). Na setkání přišli čtyři kamarádi ze skupiny KIPEPEO, kteří takto cestují po komunitách, školí je, dodávají energii a nápady – říkají tomu capacity building. Přímé otázky ukázali, že mnoho členů nechodí na schůzky a neví, co se děje. Přišlo se na spoustu nedostatků, ale i na způsoby, jak je napravit. Po tříhodinové masáži informacemi se zdálo, že všichni jsou připraveni na nový začátek sirotčího projektu. Přišel také šéf oblasti, který skupinu ujistil, že na projekt bude dohlížet a bude vyžadovat veškerou dokumentaci a transparentnost.

Jedna off topic otázka od Jacoba k zamyšlení na závěr: Žijeme, abychom jedli, nebo jíme, abychom žili?

Naděje žije - v Essumbě i jinde

Zeme obrich kamenu - jsou tu vsude

Život na vesnici v Západní Keni není žádná sranda. Práce není, lidé aspoň obdělávají svoje políčka a vypěstují si tak trochu jídla. Rodiče stěží uživí rodinu a zaplatí poplatky pro děti na základní škole. Pak náhle umřou a zanechají rodinu ještě chudší. Sirotků, které opustí oba rodiče, se vždy ujme nějaký příbuzný nebo známý, ale často jim nemůže nabídnout o moc víc než než střechu nad hlavou. Není třeba chodit daleko a takových dětí najdete stovky. Zároveň tu ale funfuje mnoho míst, které jim mohou dát aspoň trošku naděje na lepší budoucnost. V posledních týdnech jsem navštívil několik takových míst, kde místní lidé spojili síly a dělají mnoho úžasných věcí. Byly to velmi povzbuzující a osvěžující návštěvy, které nám poskytly hodně inspirace pro náš projekt tady v Essumbě.

Jetronuv projev pri slavnostnim otevreni nove kancelare Kipepea

Jedním takovým místem byl sirotčí projekt v Kimě, který před třemi roky založila žena jménem Beatrice – sama vdova se třemi dětmi. „Každou sobotu se u mého domu sejdou sirotci z okolí. Učí se, zpívají a dostanou pořádný oběd. Po obědě si hrají nebo čtou knížky,“ vypráví Beatrice. Původně projekt fungoval pouze jako knihovna, kde si děti i dospělí mohli půjčit knížky a číst dle libosti. Od té doby se ale počet dobrovolníků přehoupl přes dvacet a vytvořili pro děti sobotní program. Peníze dávají dohromady sami dobrovolníci ze svých příspěvků, hodně pomůžou příležitostní dárci. „Naším snem je postavit dětem opravdový domov, kde by mohli žít, už jsme koupili malý pozemek, ale chybí nám peníze na konstrukci domu,“ popisuje plány do budoucna Beatrice. Podobným způsobem fungují i další sirotčí projekty – program probíhá pouze v sobotu a zahrunuje oběd, tak děti mají jisté aspoň jedno slušné jídlo týdně. Na víc nejsou peníze.

Sirotci tanci a zpivaji pri sobotnim programu v miste, kam nas zavedl reditel me skoly

Jedno s deti nam ukazuje jejich jednopokojovy dum pro 4 lidi. Pri vetsich prutrzich dovnitr prsi.

V místě zvaném Kima byste našli ještě jednu oázu naděje – centrum Kipepeo (ve svahilštině motýl). Založil ho dlouholetý dobrovolník Jethron se svými dvěma kamarády. Sami nezaměstnaní (když člověk nikoho nezná „tam nahoře,“ práci nedostane) se rozhodli udělat něco pro svoji komunitu. Začali z ničeho, ale po pár letech díky nadšení a tvrdé práci realizují mnoho projektů. Organizují skupiny, které vzdělávají v mikrofinancích a umožňují jim tak nashromáždit malý kapitál pro investice. Setkávají se s místními a učí je, jak založil malé podnikání. Mají program pro sirotky a jednou týdně vyráží do města Luanda, kde se setkají s místními „kluky z ulice,“ kteří v beznadějí přežívají, někteří se živí prodejem drog. S nimi si zahrají fotbal pořádají semináře o podnikání a povzbuzují je v realizaci jejich nápadů. Zdarma také nabízí počítačové kurzy. Na činnost Kipepea vydělávají kopírováním,  poskytováním internetu a prodejem novin. Také je navštěvují zahraniční dobrovolníci, kteří hodně pomohou, ať už prací nebo financemi. Jetron slíbil, že příští sobotu příjdou navštívit dobrovolníky z našeho projektu v Essumbě, aby je podpořili a podělili se se svými zkušenostmi.

Vyjednavani o cenach na trhu da zabrat

Jak to ale vlastně vypadá s naším projektem Země obřích kamenů? Na superkrávu už čeká skoro dokončený přístřešek. V Luandě jsme nakoupili písek, plechy na střechu i cement, sehnali jsme štěrk i hřebíky, ve vesnici padlo přes deset stromů na konstrukci kostry, najatí chlapi dotáhli prkna na stěnu přístřešku. Betonová podlaha je hotová, stavbyvedoucí s pomocníky za dva dny zvládli udělat většinu práce. Snažíme se šetřit, kde se dá, ale stále se vynořují nové nečekané náklady. Třeba zaplatit ženám za donešení vody na betonování. Nyní zbývá koupit dvoje dveře, patnáct prken a v pondělí by měla být stavba dokončena. Celkové náklady na přístřešek v současnosti odhaduji na 12 000 Kč. Až superkráva dorazí, musí o ni být hned postaráno. Pronajmeme políčko s „obří“ trávou, což bude hlavní zdroj obživy. Máme připravené doplňky stravy, sprej proti klíšťatům i krém pro hladké dojení. Jacob, který byl skupinou zvolen pověřen staráním se o krávu, se těší na tvrdou práci pro krávu i sirotky.

Pisek uz se nam naklada

Prvních šest dětí už je šťastnými majiteli oveček a koz. Ve čtvrtek jsem vyrazili na zvířecí trh. Vyjednávaní o cenách je tvrdý a zdlouhaný proces, kdy si prodávají a kupující zvláštním hlasitým způsobem potřásají rukou, dokud se nedohodnou na ceně. Smlouváním byl pověřen Nelson, sekretář skupiny. Já jako muzungu (běloch) jsem nesměl být na trhu s Nelsonem vidět, protože tady muzungu = peníze a ceny hned vyletí nahoru. Očekávali jsme ceny okolo 3000 šilinků (600 Kč), Nelson nakonec nakoupil 4 kozy a 2 ovce v rozmezí 2500-2800. Další náklady budou návštěva veterináře, umytí a odčervení zvířat. Večer jsme zvířata předali šesti vybraným sirotkům a jejich rodičům či opatrovníkům. Nedokázal jsem moc dobře číst jejich výrazy, tvářili se tak nějak neutrálně, sami můžete posousdit na fotkách. Ale protože znám jejich příběhy, vím, že takové malé zvíře bude pro jejich rodiny znamenat hodně.

Obdarovany cislo 1 - Cleopas Asuma. Matka zemrela, zije se tremi sourozenci a otcem, ktery rodinu zivi nelegalnim prodejem mistniho alkoholu. Prave dokoncil zakladni skolu, na stredni nebudou penize.

2. Dorcus Olisa - otec zemrel, zije s matkou a tremi sourozenci. Dokoncila sedmou tridu.

3. Fridah Waithera s tetou Rhodou - rodice zemreli na AIDS, ji i sestry se ujala teta se strycem, kteri maji 4 vlastni deti

4. Filisi Osengo - otec zemrel, zije s matkou a dvema sourozenci, dokoncila patou tridu.

5. Naomi Okwisa (vpravo) s otcem Alfredem a sestrou Epheli - matka zemrela, zije s otcem a tremi sourozenci

6. Dorisila Hoka - matka zemrela na AIDS, zije s otcem a tremi sourozenci, dokoncila druhou tridu

Dnes rano, nez jsem vyarizil jsme u truhlare objednali dvoje dvere a hlavne jsem posnidali se "sefem" oblasti. Je to clovek, ktereho vlada poverila spravou oblasti, ma na starosti pres 20 okolnich vesnic, proste takovy starosta ci hejtman. Projevil velky zajem o nas projekt, chce vedet, co se deje, jake jsou plany a hlavne jak muze pomoci s dohledem nad projektem, aby mohl dlouhodobe zdarne pokracovat. Zna mistni lidi i mentalitu, vi, co se muze pokazit a jak muze lidi motivovat. Na sobotu  planujeme prvni program pro sirotky spojeny s navstevou kluku z Kipepea. Sef slibil pomoc s vyberem sirotku v nejubozejsim stavu pro prvni fazi programu a take promluvi s mistnimi dobrovolniky a opatrovniky. Sit kontaktu se rozrusta a sance na uspech se zvysuji.

Zeme obrich kamenu

Zeme obrich kamenu - tak zni puvodni nazev projektu pro mistni sirotky, ktery se pred sesti lety nepodarilo realizovat. Tento tyden to ale rozjizdime znovu! Dnes padl prvni strom na pristresek pro superkravu a ve ctvrtek vyrazime s prvnimi sirokty na trh - koupit jim kozu ci ovci. Nakonec jsme se tedy rozhodli realizovat oba plany soucasne - superkrava pro sirotcinec a mensi zvirata pro jednotlive sirotky. Podrobnejsi popis jednotlivych planu najdete v predchozich prispevcich.

Podle zatim doslych prispevku a prislibu bude dostatek financi na nakup slusne kravy a nekolik mensich zvirat. Kvalita kravy a pocet podporenych sirotku bude zaviset na celkove vysi prispevku. Pokud byste chteli projekt prodporit, muzete prsipet libovolnou castkou na ucet 3501034325/7940. Pouzijte prosim variabilni symbol 20111205. Pro zverejeneni v seznamu darcu prosim uvedte svoje jmeno a prijemni. O priorite rozdeleni prispevku (sirotci, co nejvice potrebuji pomoc) bude rozhodovat sdruzeni mistnich dobrovolniku, kteri projekt sirotcince realizuji. Pokud chcete venovat penize na konkretni ucel, uvedte to prosim take. Pro dotazy a komentare me muzete kontaktovat na mailu frosenkranc@gmail.com.

Muj cas v Keni se krati a chtel bych byt u realizace projektu a u nakupu zvirat, abych mohl zarucit spravne vyuziti prostredku. Proto prispevky zasilejte do 5.12., idealne co nejdrive. Pro nakup jednoho maleho zvirete je potreba 600-700 Kc. Superkrava bude stat okolo 20 000 Kc a pristresek pro ni (i s rezervou pro telata a rust stada) zhruba 7000 Kc. O prubehu projektu, jeho nakladech a i obdarovanych detech budu prubezne informovat.


Za vsechny sirotky v Essumbe a celou mistni komunitu dekuje Filip Rosenkranc

Seznam sirotků

Jacob mě bere na okružní cestu po místech ve vesnici, kde žijí sirotci. Poslouchání příběhů jednotlivých dětí je jedna věc, ale střetnutí s realitou je jiný zážitek. Hned první sektání na mě zapůsobilo asi nejvíce. Úzkou pěšinou jsme došli k domu, jehož sousedy jsou pouze kameny okolo. Samwel byl doma sám, seděl v pokoji na špinavé podlaze. Matka se starším bratrem ráno odešli, aby se pokusili najít aspoň trošku jídla k večeři. Samwel nám řekl svoje jméno hláskem tak slabým a tichým, jako by ani neměl sílu mluvit. Podobným způsobem asi tráví většinu svých dní. Otec mu zemřel a matka trpí epileptickýmii záchvaty, při nichž někdy spadne do ohně a popálí se. Žijí ještě se starším brartem, o třetího sourozence se nyní stará teta, která ho odvedla poté, co rodinu navštívila a viděla, v jakých podmínkách žijí. Samwela opouštíme, vrátíme se později, třeba už bude doma maminka.

Upozornění: píšu o sirotcích, ale pojem sirotek tu má širší význam než u nás. Pro nás je sirotek dítě, které přišlo o oba rodiče, tady se za sirotka považuje i dítě s jedním rodičem. Chápu to, jeden rodič tady na vesnici má minimální šanci rodinu slušně uživit a posílat děti do školy. Nejčastější příčinou úmrtí tu bývá HIV/AIDS, takže i částeční sirotci můžou očekávat, že z nich budou časem sirotci úplní. Proto kdekoliv budu psát o sirotcích, mám tím na mysli sirotky úplné i částečné.

A teď už seznam sirotků, kteří by mohli být mezi příjemci pomoci, ať už bude její forma jakákoliv. Seznam to neni zdaleka vycerpavajici, ale rikal jsem si, ze 40 bude pro zacatek stacit.

1 Samwel Omito – otec zemřel, matka trpí epileptickými záchvaty, obě děti živí nepravidelnou prací pro větší farmáře

2 Zedekiah Abuli – bratr Samwela

3 Edward Khasakhala (vlevo), 4 Samwel Omito – rodiče zemřeli během rasových násilností po volbách v roce 2007, soused ho zachránil a dovedl zpátky do rodné vesnice, kde se o ně stará spolu se svými sedmi dětmi. Všech devět dětí spí na zemi ve větší ze dvou místností v domě.

5 Monica Atati – rodiče zemřeli během násilností 2007, Monica zachráněna sousedem, u kterého nyní žije

6 Roselyn Anubi – matka postižená, nemůže chodit, otec rodinu opustil pro matčině ochrnutí

7 Isiah Osore – bratr Roselyn

8 Emmanuel Kalakacha – otec zemřel ve rvačce, žije s matkou a osmi sourozenci, matka živí rodinu malými pracemi pro lidi v okolí

9 Pauline Mukasia – sestra

10 Flora Mukasia – sestra

11 Mukuna Mungau – bratr

12 Johana Mungau – bratr

13 Joyce Ayuma – otec zemřel na AIDS, matka děti opustila, nyní žije u babičky

14 Grace Anyoso – rodiče se rozvedli a matka rodinu opustila, následně otec zemřel na AIDS, nyní Grace žije u prarodičů

15 Joram Okwemba (Atoti) – bratr Grace

16 Aineya Atola – otec neznámý, matka prostituka v Nairobi, hned po narození ho nechala své matce a nikdy se nevrátila, Aineya tedy žije s prarodiči

17 Robert Asiya – matka rodinu opustila, otec zemřel, nyní žije s babičkou

18 Philice Mabinda – otec zemřel během násilností po volbách v roce 2007, matce s dětmi se podařilo utéct a vrátit se domů

19 Penninah Andeso – sestra

20 Race Olesi – sestra

21 Jason Andai (vlevo), 22 James Akoi, 23 Zablon Ochami (uprostred dole), 24 Dinah Ongachi (vpravo dole), 25 Rachel Otera – otec zamřel na AIDS, žijí s matkou, která je HIV pozitivní

26 Samwel Mundia (vpravo), 27 Joab Anima – rodiče rozvedení, matka odešla, žije v domě otce, který domů moc nechodí, o děti se stará babička

28 Dorcus Khanyisi – otec se zbláznil, proto je matka opustila, nakonec otce přejelo auto, od tří let je tedy Dorcus vychovávána strýcem

29 Milly Nyaroche – rodiče zemřeli na AIDS, žije s babičkou

30 Mary Hamisi – otec zemřel, matka je opustila, nyní žije s babičkou

31 Isiah Osore (na obrazku vlevo) – bratr Mary

32 David Omondi (na obrazku vlevo) – rodiče zemřeli během násilností v roce 2007, žije s tetou a jejimi detmi

33 Emmaculate Adhiambo – otec zemřel, žije s matkou

34 Turkas Nyangasi – otec neznámý, matka prostitutka v Nairobi, dceru nechala rodičům a utekla

35 Enos Akai – matka rodinu opustila, žil s otcem, ten se ale opil a utopil se v dešti; nyní žije u strýce, právě dokončil základní školu, vyhlídky na střední školu bez sponzora nulové

36 Salome Ondoli – otec byl otráven, matka nelegálně prodává místní alkohol, aby děti uživila; žijí v domě se dvěma sestrami matky, které utekly od manželů, a jejich dětmi

37 Meshack Ochola – bratr

38 Stephen Imende – bratr

39 Rodgers Otundo – matka zkolabovala a zemřela, žijí s otcem, který spekuluje na trhu a domů se vrací jednou až dvakrát týdně, někdy přespávají u staršího bratra

40 Ekraine Awinja – sestra

41 Damari Otundo – sestra

Ve čtyři hodiny odpoledne zakončujeme cestu tam, kde jsme začali – v domě Samwela, který je doma stále sám a stále sedí – tentokrát ve stínu na cestě. Slabým hláskem opakuje svoje jméno, skoro ho není slyšet. Rozbaluje bonbon, pravděpodobně jeho druhé jídlo dne, hned po prvním bonbonu z předchozího setkání. Ne úplně veselý se s Jacobem vracím domů. Po šesté hodině ale ještě jednou vyrážíme zpátky za Samwelem, jeho matka a starší bratr se už vrátili, pracovali na poli pro jednoho zemědělce a vydělali si dva kilogramy kukuřice, kterou mohou nechat umlít a z mouky uvařit ugali. Matka byla ráda za návštěvu, k jejich domu prý moc lidí nezabloudí.

Tak to jsou oni - sirotci z Essumby, tedy aspon jejich cast. Ted uz vite, komu Vase penize budou pomahat, pokud se rozhodnete prispet. Ohlasy z domova jsou naprosto uzasne, lide chteji pomoci a chteji prispet. Co nejrychleji se budu snazit dat dohromady konkretni, podrobny a funkcni plan pomoci, ale uz mate predstavu - pujde o kozy, ovecky a minimalne jednu superkravu. Muj cas se tu krati a chci byt u realizace co nejvetsi casti projektu, abch mohl dohlednout na nakup zvirat, konstrukci pristresku atd.

Proto muzete posilat svoje prispevky uz nyni na muj ucet 3501034325/7940. Ze sve strany slibuji co nejvetsi transparentnost - zverejneni seznamu darcu (se souhlasem) a podrobny seznam nakladu. Pro otazky a komentare mi muzete napsat sem do diskuse nebo na frosenkranc@gmail.com.