Takový normální den

Kena = ugali (kukuricna mouka + voda)

Večer sedím nad petrolejovým kahanem v jídelno-obýváku a kapky deště buší na střechu z železných plechů. Ve stejné místnosti Mercy píše úkoly a Jacob posloucá radio. Enok už spí ve svém malém výklenku a Grace v kuchyni umývá nádobí. Posouvám svůj blok pod plamen kahanu a začínám psát o svém normálním dnu. Nevím, jestli tu můžu nějaký den popsat jako normální. Každý den totiž přináší něco nového a hlavně je každý den naprosto odlišný od života doma v ČR. Kdybych ale měl popsat svůj typický den tady v Essumbě, vypadal by asi takto:

Mesic mi sviti na cestu i ve dne

Budík mi zvoní v šest hodin, z kuchyně už slyším zvuky, jak Grace rozdělala oheň a připravuje snídani. Můj pokoj je úplně temný. Po  chvíli válení se po paměti vymotám z pod moskytiéry, otvírám dřevěné okno a vpouštím dovnitř první paprsky světla – venku už svítá (dnes ve stejný čas jako po celý rok, jsme skoro na rovníku). Po ranní meditaci usedám s Jacobem ke snídani – máme keňský čaj vařený s mlékem (dávám si necelou lžičku cukru, Jacob tři), mandazi (polosladké smažené pečivo stylu kobliha, ale bez náplně) a pár kousků papayi, co zbyly od večeře. Po sedmé hodině mířím do naší luxusní sprchy s výhledem po okolí. Grace mi tam mezitím nachystala lavor a dva kanystry s teplou a studenou vodou. Namíchat správnou teplotu, ošplouchnout, namydlit, vylít na sebe lavor a hotovo.

Venkovni vyuka s panem reditelem

Jacob mě doprovází do školy. Jdeme deset minut, cestou pozdravím asi 20 lidí, nejčastěji slovem „busie“ (dobré ráno v místním jazyce Luhya). Do školy přicházím na osmou, děti už se učí, mají totiž přicházet v sedm. Dávám si šálek jiného čaje, kterému říkají silný. Jeho síla spočívá v tom, že v něm není žádné mléko, ale zato tolik cukru, že více by se tam už nerozpustilo. Posilněný odcházím s Madam Joyce do čtvrté třídy žluté (čtvrťáci jsou jako jediná třída rozdělení na dvě půlky a je jich tak zhruba 40 ve třídě). Učím převádění dnů na hodiny. Vysvětlím, ukážu, pak děti chodí po jednom řešit příklady na tabuli. Jeden zapisuje násobení na tabuli a zbytek třídy s ním nahlas počítá. Nakonec jim dávám příklady na vypočítaní. Děti vytahují ušmudlané, velmi úsporně popsané sešity, ořezávají si tužky žiletkami, zhruba v pěticích si půjčují pravítko na oddělení příkladů a začínají pracovat. Pak postupně nosí sešity na kontrolu. S Madam Joyce kontrolujeme, odškrtáváme a dovysvětlujeme. Já těm, co jsou schopni komunikovat anglicky, Madam Joyce ostatním.

Telocvik (kdo je spocita?)

Dopoledne ještě beru pátou třídu na matematiku, probíráme pravoúhlý trojúhelník a dopočítávání úhlů. Nakonec dostávají samostatnou práci, sešity mi donesou, až budou hotoví, opravím je později. V jedenáct hodin přichází pauza na čaj (tentokrát rovnou extrémně oslazený, tak jak to tady mají rádi) a mandazi. Po pauze beru kompletní čtvrtou třídu na tělocvik. Svetry nechávají ve třídě a s radostným řevem běží ven. Cokoliv můžu předvést, tak probíhá dobře – protažení, skákání, dřepy, angličáky, vyplazování jazyka a další opičky. Pokusy o vysvětlení mrazíka jsem vzdal a tak přecházíme k jejich oblíbeným hrám. Většina se hraje v obrovském kruhu (80 dětí), běhá se, zpívá se, tančí se srandovní minitanečky. Zakončujeme oblíbenými závody v běhání mezi klukama a holkama.

Cestou ze skoly: Salome dela novy uces sve mamince

Ve 12:40 děti běží domů na oběd, my učitelé máme školní klasiku: ugali a zeleninu sukuma wiki (cosi jako špenátové listy). Ve dvě hodiny výuka pokračuje, vrhám se na opravování sešitů páťáků. Spoustě se dařilo, někomů méně, někdo očividně netuší nebo opsal výsledky od souseda. Odpoledne ještě pomáhám s opravováním písemek, navštěvuju hodiny jiných učitelů nebo taky nedělám nic. O půl páté odcházím domů, i když část dětí se ještě učí. Beru to „zkratkou,“ ktera je delsi, ale za to vede horsi cestou, a trošku se toulám po vesnici. Děti na mě pořvávají „muzungu“ (svahilsky běloch) nebo natrénované „how are you?“

"I want to see kompjuuutr"

Do půl sedmé je ještě celkem rozumné světlo, tak si čtu noviny, ale za cvhíli se seběhne hromada dětí, tak chvíli blbneme venku a pouštíme si na počítači dva díly seriálu Shaun the Sheep. Mezitím se Grace vrací z práce a rovnou se vydává koupit dřevo, rozsekává ho a rozdělává oheň. Děti běží domů a já se jdu podívat do kuchyně, co Grace a Mercy vaří. Dneska budeme mít rýži, ugali, zelí a sukuma wiki. Grace má úplně luxusní rýži, jen se vysype do vařící vody a vaří se, dokud se voda nevsákne do rýže a nevypaří. Při vaření je v kuchyni výborná atmosféra, je čas povídat si o dnešku , včerejšku. Grace na zemi sekerou rozsekává dřevo na menší kousky a místo rozčilování potichu konstatuje, že dřevo je mokré a špatně hoří. Na dvou ohništích se střídají hrnce s různým obsahem, až je všechno hotovo. Jacob sedí v pokoji, poslouchá radio, já se k němu přpojuji a čekáme, až bude prostřený stůl. Zhruba v osm hodin si všichni hezky česky popřejeme „dobrou chuť,“ jen Jacobovi to dělá problémy a místo toho řekne „dobrou chču.“ Svou porci dostává i kočka Jerry se svymi kotaty, je to jejich jedine jidlo, ktere za den dostavaji, zbytek si musi ulovit.

Prace na notebooku pod svetlem kahanu

Po večeři sedím nad petrolejovým kahanem v jídelno-obýváku a kapky deště buší na střechu z železných plechů. Ve stejné místnosti Mercy píše úkoly a Jacob posloucá radio. Enok už spí ve svém malém výklenku a Grace v kuchyni umývá nádobí. V deset hodin končím práci a mířím na kutě – vyzubit, rozsvítit petrolejku, roztáhnout moskytiéru, vlézt do spacáku, zhasnout petrolejku a hurá dobrou noc.